Na toto téma byl třetí tábor. Jelo nás opravdu dost! Jelo se vlakem ze St. Paky do Raspenavy a z nádraží v jsme pokračovali již pěšky. Prošli jsme vesnicí, přešli koleje a pokračovali přírodou. Ke konci cesty nám naproti jel Vojta na kole a vedle něho běžela Ajka. Do tábora jsme došli už s nima. Tam už čekal Kid, který nám přivezl věci. Rozvrhli jsme si kde buďeme spát a pak jsme si do stanů uložili věci. Já spala s Myškou úplně nakraji holek a za náma už byla jen mezera a pak kluci. Jak jsme přijeli, museli některé holky uklidit celé tábořiště, protože ty před náma asi nebyly skauti: všude se povalovali papírky a provázky, našli jsme i plechovku od barvy a schnilý rajče... Někdo zase štípal dříví. Ale lepší než úklid bylo určitě lezení na lajně, která byla natáhlá přes dva stromy za stanama a Martin ji skoro celou přešel... Já udělala na nejvíš šest kroků...

Večer se jako už tradičně opékalo u prvního táboráku.

V neděli ráno jsme stávali dřív, protože jsme šli do Hejnic na mši. Rovnou z kostela jsme se vydali na Obří sud a do Lázní Libverda. Večer jsme nejprve museli do Šmoulího a pak přišla šmoulinka Bjéta, taťka šmoula Kid a šmoula koumák Martin. Pak jsme byli rozděleni do 2 družstev tím, že jsme hledali modré šmorůvky a vnich bylo buď písmenko A nebo B. Poté jsme se přemístili ke stanům a Kid nás na TEĎ pustil a hledali jsme název na papírkách: všechny byli prázdný až na jeden na kterém byl název. Našlo to družstvo B, teď už Šmoulíčci. My jsme vyslali Míšu a ten šel ke Gargamelovi pro náš název tak jsme dostali název Šmoulata. Družstva byla 7 na 7 a buď jsme byli vyrovnaný nebo oni silnější... V našem družstvu byla Žirafka, Myška, Míša, já, Helča, Rychlík a Pepa. A v druhém bylI: Buvol, Fredka, Škubánek, Verča, Miky, Majda a Jířa. Ale bylo už šero tak jsme šli do tepee kde jsme udělali večerku, rozdali se hlídky a pomodlili jsme se. Potom jsme šli spát a dobře jsem se vyspala, protože jsem ani neměla hlídku. Pozdě večer přijel Čing a Eliška (Smíšek) a malý Jeník.

Další den byl Šmoulí lenošící den podle lenocha. Na rozcvičku se muselo pomalu a ani na ní se nedělaly pořádné cviky. Naše družstvo mělo zrovna službu a tak jsme měli štěstí!

V úterý byl Šmoulí raketový den. Byla soutěž navléct na dva členy z družstva co nejvíc oblečení. My jsme si vybrali Pepču a Helču. Já jsem oblečení natahovala na Pepču a Kuba mi přinášel svoje věci. Nakonec je jeden z družstva vez na kárce slalomem. Pak se počítaly kusy oblečení: Helča měla 13 a Pepča 17. U soupeřů to bylo 14 a 19! Kluci a vedoucí stavěli ten den hráz. A odpoledne byla dost těžká soutěž: musel ses držet na kládě a jen za ruce a za nohy a nesměl si sedět jako na houpačce. Cukali s tebou za provaz. Bylo to dost drsný! Sletěla jsem na záda a myslela jsem že se nepohnu: každej z toho byl slabej! Verča se udržela nejdýl a hned po tom Fredka. Když si to vyzkoušeli vedoucí tak zjistili, že to neni tak lehký...! Poté se šlo k rybníku a cestou zpátky jsme my děti sbírali byliny. Teda hlavně Žirafka, Škubánek, Fretka a Buvol. Ten večer jsme totiž měli TEA FEST - čajový večírek, ke kterému Miky masírovala a hlavně Žirafka a potom i Verča hrály na kytaru. Rozhodoval tomu nejdřív Buvol a holky byly číšnice. Já jsem se všech zeptala, co by chtěli a každej z vedoucích si přáli čajů víc a tak toho bylo strašně. Jak to rychle říkali, tak sem si psala jenom zkratky a pak ani sama jsem to nemohla vyluštit. Buvol chvátal a vedoucí to dávali reklamovat. Vylili jsme čaje a Fredka to udělal podle sebe a vzal to na pult. Postupně vyhodili skoro všechny holky a tak jsme šli zpívat. Vedoucí tancovali a pak hrál Čing a i my tancovali. Moc nás to bavilo! Po jedné polce jsem byla uplně vyřízená. V tuhle noc jsem měla poslední hlídku z Verčou. Když nás vzbuďili nechtělo se nám ven a strašně pomalu jsem se oblíkala , šly jsme se podívat na hodiny. Až za čtvrt hodiny nám měla hlídka začít! Tak jsme šli k Verče do stanu a pomohla jsem jí hledat baterku. Pak jsme se šly zase podívat na hodiny, vůbec to neutíkalo! Šly jsme ke mě do stanu a ještě čekali. Sedli jsme si do jídelny a vzali si Verči deku. Byla nám zima až jsme drkotali zuby. Taky jsme to napsali do NOČNÍKU a já jsem tam nakreslila netopýra. Když už zbývala do konce jen 15 min. tak jsme šli vzbudit Kida. Vzbudili nás totiž taky dřív. Rozloučila jsem se s Verčou: ,,Tak dobrou''.

Ráno se šlo na výlet do Jizerských hor. Rozloučili jsme se s Čingem, Eliškou a Jeníčkem. K večeru to začalo být podezřelé: Káťa se svěřila, že slyšela, že asi bude přepad. Věděli to snad všichni a nakonec i malý, kterým jsme to nechtěli říkat, aby se nebáli. Kida prý bolela hlava a tak nebyl ani na nástupu. A my si mysleli, že domlouvá přepad. Museli jsme taky jít brzo spát, jenže my prodlužovali modlitbu, abychom na přepad nespali. Nakonec jsme stejně museli jít spát docela brzo, ale kluci spali v botech! Najednou budíček, zbláznili se? Vždyť je noc! Na hodinách v jídelně bylo opravdu sedm. ,, Vítáme vás na středo-čtvrtku. "A vedoucí nám namlouvali, že nevyšlo slunce, je asi zatmění. K snídani byl takovej strašně malej krajíc s marmeládou a potom byl nástup. Věšeli jsme vlajku s měsíčky a hvězdami. K obědu byl piškot s čokoládou. A odpoledne byla nějaká hra na body a já ji ani moc nepochopila. Konečně byla večeře a pokřik byl:,,Do a do a dobrou chuť", a my jsme říkali: DO A DO A DOBROU NOC! Všichni už byly unavený. Ještě nástup a pak už spát, středo-čtvrtek trval asi 2 hodiny. Už jsme doufali, že bude klidná noc , ale to jsme se spletly! Asi za čtvrt hodiny kdy už všichni spaly, začal přepad: petardy a houkačky. Chudák Ajka, ležela kus od jedné houkačky a jak přepad začal, vyletěla a utekla daleko do lesa! Vyběhly jsme ven, prý nevyvěsili vlajku a Kid šel odpojit houkačku. Petardy prý práskyli až z druhého tábora. Kdo nechtěl chytat mohl jít spát a to jsme chtěli, vlezli jsme obě do stanu a šly spát a stejně jsme ještě chvíli povídali. Ráno jsme se probudili a byl Olympijský den. O přepadu - prý králíček ležel schovaný po celou dobu našeho středo-čtvrtka a myslel, že jsme se zbláznily. Ajka seděla jen kousíček od něj a dívala se na něj! No ale když se vzbudily i kluci z přepadu, tak jsme šly průvodem na nástup, začla olympiáda. Byly různé disciplíny: Střílení z luku, překážkový běh, skákání v pytli, kutálení gumy na dálku a schazování kůlků na body. Bylo to hezký.

V pátek se šlo na další výlet na zámek Frýdlant a byli jsme i na prohlídce. Pak jsme se podívali na náměstí a měli rozchod. Koupila jsem něco domů. Nakonec jsme si došli na oběd do restaurace a ještě jsme se cestou zpátky stavili v obchoďáku. Když jsme přišli, už na nás čekala Bjéta, která nešla, aby si odpočinula...

Druhý den mělo pár dětí slibovat a tak se jim odpustili hlídky... Hlídali tedy od půlnoci Fredka a Míša a pak já s Buvolem. Kluci mě nevzbudili v noci nijak hezky , naopak mě vzbudilo volání přepad! Vůbec jsem nechtěla vstávat a až když za mnou přišel po chvíli Buvol: ,, Kláry vstávej máme hlídky a on je přepad... "Vylezla jsem ze spacáku a s Buvolem jsme šli ke stožáru, kde už stál Kid, Marťas i Bjéťa a oba kluci. Šla jsem si s nima k hromadě klacků na mikádo a vybrala jsem si tyč. Potom vedoucí řekli, že jdou spát, protože přepad je zahnanej... A víte jak kluci budili po přepadu? Fredka běžel za vedoucíma, protože nemohl najít v kapse píšťalku (byla v tý druhý) a Míša otevřel každej stan a zařval do něj: ,,PŘEPÁD... " No, ale to už bylo za náma... Kluci, řekli že s náma budou ještě chvíli hlídat, protože se jim zdálo, že kdyby nás nechali samotný, tak by se hned něco stalo. A mi si to mysleli taky. Já jsem se strašně bála... Kuba šel do skladu na potraviny, Buvol hlídal v jídelně u pultu, Fredka stál u vchodu do skladu na nářadí a já byla u stožáru. Kluci se jen potichu bavili a říkali mi, ať jdu blíž ke stožáru. Já jsem se bála, protože když jsem se podívala na stromy, který se nakláněli ke mě a tak divně šuměli... Potom se nám zdálo, že se něco krčí u potoka Fredka tam hodil asi 3 klacky a pak se zjistilo, že to byl jen keřík... Klacky jsme ale nevyplejtvali, protože se chytnou v přehradě na hrázy. Ještě to Franta celí prošel až k přehradě a pak šel do skladu pro Kubu, ten se tam měl dobře, pozoroval plchy jak lezou po tyčích... Fredka nám řekl, že už hlídali 3 hoďky a jsou strašně unavený, jenže jak by nás tady nechali tak nás přepadnou... Ptali jsme se Kida a ten řekl, ať jdou spát. Měli jsme ještě hodinu a půl a strašně pomalu to ubíhalo... Kluci si tam zapoměli baterky a tak jsme používali i je. Svítil jsme na stožár a chodili mezi stany. Když nás pak něco dost vystrašilo tak jsme šli za vedoucíma, ale ti spali dál... Nakonec už nám hlídka měla končit a tak jsme šli vzbudit Bjéťu. V kuchyni rachotily hrnce, toho jsme se báli, a jak jsme tam přišli zjistili jsme, že to dělá plch... Kvůli němu tolik strachu... Domču najednou začalo strašně bavit chytat plcha a tak jsem asi po 10 min. šla spát sama, ale už jen asi na hodinku. Ráno museli všichni kdo se nepřipravují na slib pomáhat se dřevem. Odpoledne jsme připravovali mši, která měla být místo v neděli dneska - v sobotu. Někdo nosil lavičky, další připravoval květiny a někteří kluci dokonce stloukali židličku pro pana faráře. Já jsem s pár holkama vybírala písničky na mši. A pak už se jen čekalo na pana faráře... Mezitím přišli nějaký kluci z Turnova, který nám dělali ten přepad a popovídali si. Když odešli, tak po chvíli přijel pan farář (kolem šestý místo v 5:o). Rozložil si věci na náš stolek a Domča s Fredkou šli ministrovat. Oblečení jsme byli v oddílovejch tričkách a krojích připravený už na slib. Po mši odešlo pár kluků s Vojtou a károu, aby připravili oheň. Potom se tam odebrali i ostatní. Na skautský slib se připravovali: Myška, Žirafka a Martin a na vlče Rychlík. My kteří jsme už odslibovali, jsme měli šátky a Fredka, já a Buvol i kroje. Držela jsem se Škubánkem vlajku a Fredka vedle Bibli a Základy junáctví. Všechno proběhlo v pořádku až na to, že když šla Myška slibovat na knihy, tak Frantovi, nevim proč, knihy vyklouzly z ruky a sletěly přede mě , jenže já držela vlajku a leknutím i nárazem jsem ji pustila! Káťa držela naštěstí vlajku furt a tak jsem jen Fredkovi podala knížky a sebrala svůj cíp vlajky. Tam nahoře v tom lomu jsme našli koťátko. Když jsme se vraceli, tak mi Vojta nabídnul, že mě sveze na kárce. Vezl mě, pak přistoupila i Majda. A to už byl výměný obchod. Od tý doby jsme museli Vojtovi až do konce tábora mýt ešus! Když jsme se vrátili tak se už stmívalo. A když přišli ti, kteří ten večer slibovali, tak byla tma. Ještě jsme zůstali v tepee a zpívali a povídali si. Pak už jsme šli spát. Už nás bylo víc, kdo měl šátky a odznaky!

V neděli se docela pracovalo. V pondělí se šlo na výlet, který si někteří starší prodloužili na dvoudení puťák. Odpojili jsme se (my starší) u jedné křižovatky a pokračovali jsme na puťák na Jizeru , tam jsme měli přespat. Šli jsme dlouhejma cestama a já jsem nenesla krosnu, protože jsme měli jednu větší s Kubou a ten mi věci nesl. Ale mě to bohatě stačilo i tak, protože jsme se docela často střídaly s Nelčou a nakonec si Nelčin batoh vzala Mirka a dala nám svůj docela lehkej. Večer jsme došli na Jizeru, kde jsme si uvařili těstoviny a rozdělali karimatky. Šli jsme se podívat nahoru na vyhlídkovou skálu. Lezli jsme po ní, ale dál k vrcholu to nevedlo. Tak jsme šli trochu jinudy a vydrápali jsme se až k žebříku. Podíváme se dolu a vidíme, že vedou schůdky a žebříky od začátku jen bysme museli začít lézt z opačné strany... Začali přicházet lidé. Nějaký starší pán s paní si dali karimatky do rohu pod přístřešek boudy, kde jsme spali i my, někdo si lehl jen tak pod širák a jedni lidé spali i nahoře pod vrcholem vyhlídky. Začalo se stmívat, a proto jsme rychle vylezli na skálu, kde jsme pozorovali západ slunce. Bylo to nádherné. Na druhé straně se na nás začal dívat úplněk. Když jsme potom slezli a dívali se na něj tak, že byl vidět jen s kousku a zakrýval ho strom , vypadalo to jak v nějakém hororu! Škoda, že měsíc na foťáku nevynikl... Šli jsme už spát a ještě jsme se domluvili, že nás vedoucí vzbudí asi v pět na východ slunce. Vidět to moc nebylo, protože byly mraky. Ale když jsme se pak na rudé slunce podívali přes strom a představili si, že ten strom je palma, vypadalo to jako na pláži. Šli jsme ještě chvilku spát a pak jsme si ráno uklidily věci a vyrazili jsme. Stavili jsme se ještě u potoka, kde jsme si vyčitili zuby a nabrali vodu do lahví, která nám už došla. Pokračovali jsme na zpátek a přešli jsme ale jednu žlutou značku. Naštěstí jsme ji našli, ale museli jsme se slušný kus cesty vrátit. Potom jsme pokračovali cestou, kde bylo strašně borůvek a sbírali jsme do pet lahve. Byl strašnej hic. Byli jsme na Poledních kamenech a cestou dál jsme se snažili najít značku, po které jdeme. Chvilkami se objevovala, ale pak jsme ji ztratili docela... Dostali jsme se do strašně prudkýho kopce, kterej jsme šli dolů. Přeskakovali jsme stromy, smekali se na hlíně, padali do děr a to bylo furt. Byl to snad nekonečnej kopec. Nakonec jsme se dostali k nějaký vyhlídce a pod ní jsme se nasvačili. Pak byla už lepší cesta a nakonec jsme narazili na asfaltku - do Hejnic to nijak daleko už nebylo... Ještě jsme v řece nabrali vodu do flašek a pak už rovnou na zmrzku. Prodávali to v Hejnicích hned u kostela. Potkali jsme ještě pana faráře a tak jsme si ještě chvíli povídali. Cestou zpátky jsme se ještě stavili u rybníka. Když jsme došli do tábora, tak jsme začali především vybalovat...

Další den byla středa a hned ráno, jak jsem se vzbudila, tak mi bylo divný proč hrají koledy? No přece jsou vánoce! Scénka byla jak zdobí stromeček. Dopoledne jsme zdobili stromečky, každé družstvo svůj. My jsme na něm měli šátky, turbánky a plyšáka šmoulu. Místo hvězdy byl na nejvyšší větvičce té ,,stromečkovětve" omotaný Šimonův šátek, který je totiž žlutý! Také jsme hledali suroviny v lese. Dostali jsme i recept na vánočku. Dopoledne jsme udělali těsto a pak jsme to nechali kynout přes poledne. K svačině byl puding a ten jsi musel jíst se zavázanýma očima, tak že tě krmil ten naproti a ty jeho. Všichni po tom museli do plavek a pořádně se umýt v potoce. Potom jsme upletli vánočku a dali ji péct. Dostali jsme od Marťase jako první úkol nacvičit scénku Betlém. A tak jsme začali. Hrála jsem Marii, Pepča byl Josef a jako Ježíšek Rychlík. Rychlík se ale musel vystřídat z Helčou, aby mohl hrát i prase! A to právě nemohli vedoucí pochopit, a proto nás dali na druhé místo. Ale ještě následoval 2. úkol a ten byl u Bjéti. Malovali jsme hrnečky, pamětní na tenhle tábor a prý je vedoucí zabalí a náhodně je rozdají jako vánoční dárky, tak se máme snažit! Nechtěli jsme si je vyměnit a ani druhý tým, a proto jsme se tvářili tak naštvaně...Ale už byl večer a každý zahrál scénku, a jak už jsem řekla, tak jsme byly kvůli Šimonově ,,výměně"až druhý. Ještě se ochutnávaly vánočky. I když ta druhého týmu vypadala jako placka, tak chutnala také moc dobře. My měli dvě - jedna byla moc suchá a druhá trochu připálená, ale taky dobrý! Asi polovinu jsme dali druhému týmu a on nám taky. Jenže dva členové našeho týmu nechtěli, a tak jsme toho měli strašně... A ještě dárky-hrníčky. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že každý podle přání dostal ten svůj! Ale už se šlo spát. Mohli jsme do tepee, a tak toho většina využila. V noci nás Kid vzbudil, že je přepad a jak jsme z tepee vylezli, tak jsme zjistili, že se jen jde na stezku odvahy! Byla v lese a mladší šli s někým. První šel Domča, pak malý holky: Majda a Helča, Franta a za ním už já. Docela jsem se bála, ale řekla jsem si, že když rychle půjdu budu to mít dřív za sebou. Snad skoro jedinou mě Martin nevystrašil a pak už jsem chvátala. Na konci ,,u Vojty" se všichni schovali za převys a čekali na ostatní.

Další den se tak trochu uklízelo a připravovalo. Po obědě vedoucí řekli, že máme mít masky na večer. Ze začátku se mi moc nechtělo, ale pak jsem se pustila do masky motýla. Přišel Fredka a řekl mi, že mi pomůže... Zkoušeli jsme to lepit a přivazovat asi třikrát, ale pokaždý se to rozpadlo. To už nám došla trpělivost, a tak jsme se dohodli na jinou masku: Já hledala v oblečení nějaký dobrý a zelený a Fandik hledal pruty. Připravil z nich kostru sítě a přinesl i síť ze skladu. Přimotala jsem ji k tomu a převlékla se. Fanda mi ještě půjčil holínky a bundu a pak už bylo hotovo. Byla jsem RYBÁŘKA. Ve skladu jsem si utrhla ještě velký kus sítě a udělala si velkou síť. Ještě jsem si nakreslila a podlepila rybu a nechala zaschnout. Všichni už měli nějaké masky: Helča Šmoulinka, Šimon Šmoula Silák, Buvol voják, Miky tanečnice, Žirafka Hermiona, Míša Indián a Franta puberťák v kalhotách skoro na zemi a měl mikinu s kapucou na hlavě a ještě na tom kšiltovku. Ale bylo jich tam víc a já si to už všecko nepamatuju... Ještě Verča lupič, Káťa pirát, Myška šmoula Fešák , Majda Majdalenka z pohádky Nejkrásnější hádanka, Pepča asi Santa a Jířa šmoula Koumák. Všichni jsme tak byly i na nástupu.

Pak bylo vyhodnocování. V karetní hře jsem se taky jednou umístila, s Myškou jsme byly třetí z těch soutěží na den, co připravoval Martin a byla jsem první z celýho roku z bodování! Jupí! Přijel Hasky s manželkou. Kid dal Bjetce buzolu a mapu a Martinovi sekyrku i s pouzdrem a Bjéťa dostala i kytku. A za střípky jsem dostala knížku. Pršely bonbony. A co družstva? Představte si že naše vyhrálo! A v maskách vybrali dva: Samosebou Frantu - jako machra a Kubu-Míšu, který ujídal a obnovoval pramen Chipsů, což bylo pro indiany nezvyklé... Ještě se chvilku tancovalo do tý doby, než to Kidovi uprostřed písničky vyplo. Potom jsme šly do týpka a ještě povídali a zpívali. Pak už spát...

Celej předposlední den se musí uklízet a je i přísný bodování.. protože... PROTOŽE PŘIJEDOU RODIČE! Verča a Terka si rozdělovaly, kdo co zahraje na kytaru. Myška s Káťou kreslily plakát na uvítaní. Já a Miky jsme jako moderátorky sepisovali průběh, kdo co bude říkat, a taky jsme si tam psali písničky i se stránkama, jak nám holky řekly. Z Domčou jsme sepsali kameny a vybrali vtipy z nástěnky. A na mě teď zbylo to čtyřikrát opsat, aby každej mohl číst. Odpoledne se šli všichni osprchovat a začali přijíždět první rodiče. Když přijel taťka, tak jsem mu nejdřív všechno ukázala a když přijeli všichni rodiče, tak se sešli v kuchyni na jídlo. Před rodiči jsme měli i náš poslední nástup... Potom začala první písnička a všichni se přemístili k ohni. Přivítali jsme je, zapálil se oheň a byla scénka vedoucích. Pak naše. Ta scénka vedoucích byla místo našeho Betlému. Ta druhá, už naše scénka, byla o šmoulech a Gargamelovi, který unesl Šmoulíčka, když byl Taťka šmoula pryč. Gargamel zajal všechny šmouly kromě fešáka. Taťka šmoula čaroděje opil a zavedl do bazénku, který jsme měli poblíž ohniště. Mezi tím fešák pustil ostatní a vzali jsme Gargamela (Domču) za nohy a za ruce a hodili ho do bazénku. Domča tam sebou plácl a celej se potopil... Rodiče museli všechny šmouly poznat a říct jejich pohádková jména a pak se šel Buvol do auta rychle převléct. Mezitím byly písničky a pak kameny. Když to všechno skončilo, přesunul se někdo do tepee a tam se zpívalo. Já si šla vyčistit zuby a spát. Ráno jsme se nasnídali a všichni pomáhali z bouráním. Při stěhování andulky do menší klece, aby se převzla, nám i uletěla... Potom jsme nabrali věci od Bjetky a Martina a i moje a Franty, kterýho jsme vezli a rozjeli jsme se domů.