Základy skautingu

Historie světového i českého skautingu

Roku 1902 zakládá v USA Ernest Thompson Seton

organizaci "Woodcraft Indians" , jíž vtiskl rysy romantického života v přírodě a stává se tak předchůdcem skautingu. Tato organizace se roku 1916 změnila na "Woodcraft League of America".

Za zakladatele skautingu je pak považován anglický generál sir Robert Baden-Powell.

Ten podle svých zkušeností a pozorování ze své vojenské služby v Africe pojímá myšlenku vychovávat hochy k takovým dobrým vlastnostem, které tam vypozoroval nejen u mladých Angličanů, ale i u afrických dětí uvyklých životu v přírodě. Vzorem se mu stává kadetský sbor chlapců vytvořený v bojích o Mafeking, jenž prokázal napadenému městu neocenitelné vojenské služby.

Tak nezávisle na Setonovi vytvořil program hnutí, které vede ke stejným cílům, staví se k nim však z pozice řádného občana státu, ne samotného a jen přírodou obklopeného indiána. Z tohoto hlediska je významným a účinným systémem k dobrovolné kázni.

• Za vlastní počátek skautingu se obvykle považuje první pokusný tábor v r.1907, který uspořádal Robert Baden-Powell na ostrově Brownsea ve snaze ověřit si zkušenosti ze své vojenské služby v Africe (zvyšování fyzické zdatnosti a získávání dobrých charakterových vlastností kadetů životem v přírodě) a jejich využití při výchově chlapců v řádné občany státu. Oficiálním založením anglické organizace skautů se datuje však až na rok 1908 . Od ledna také začíná vycházet na pokračování i "bible skautingu" - Scouting for Boys. Baden-Powell se vydává na okružní cestu Anglií, kde pořádá přednášky o "mírovém skautování" pro mládež.

• R. 1909 – první sraz skautů v Londýně v Crystal Palace. Na závěr průvodu 11000 skautů se prvně veřejně objevila i skupina dívek. Již v listopadu tohoto roku vyšla první směrnice pro práci skautek. Dostaly název „Girl guides“ a do znaku trojlístek.

• R. 1910 vzniká organizace skautek "Girl Guides Association", jejíž předsedkyní se stává sestra zakladatele Agnes Baden-Powell. Skautskému výchovnému systému se dostává velké pozornosti a podpory nejen v Anglii, ale v celém světě. Pedagogové z různých zemí se jezdí přesvědčit o výchovných výsledcích skautingu a přesvědčeni zakládají toto hnutí i na domácí půdě.

• Roku 1911 tak učinil i český profesor A. B. Svojsík

a ve stejném roce již zakládá první skautský oddíl u nás. O rok později, r. 1912, vydává knihu "Základy junáctví" a pořádá první letní skautský tábor ve Vorlovských lesích pod hradem Lipnicí. Je třeba říci, že A.B.Svojsík pouze nekopíroval zahraniční vzory (inspiroval se nejen B. Powellem a E.T. Setonem), ale ve spolupráci s řadou čelních představitelů českého národa - vědců, spisovatelů, politiků (včetně T.G.Masaryka, A. Jiráska, universitních profesorů Drtiny, Čády aj.) obohatil český skauting i o mnohé národní prvky (např. vzor Psohlavců, jako lidí statečných i opravdových). Roku 1914 byl založen "Junák - český skaut" (vrchním vůdcem A.B.Svojsík) a roku 1915 začíná i vývoj dívčího skautingu u nás. Z podnětu V.Koseové-Štěpánové založila Dr. Anna Berkovcová dívčí odbor Junáka - Českého skauta. Téhož roku táboří družina Sasanek u Živohoště na Vltavě pod vedením Vlasty Štěpánové.

• Roku 1919 byl založen "Svaz junáků-skautů RČS", jehož starostou byl zvolen J.Rössler-Ořovský, náčelníkem A.B.Svojsík a náčelní E. Milčicová. Vedle Svazu zde existovala řada dalších skautských organizací, které do Svazu v roce 1919 nevstoupily. Do roku 1938 to byli zejména Skauti volnosti (hlásili se k idejím lesní moudrosti a socialismu, druhá největší skautská organizace u nás, v roce 1939 se sloučili se Svazem), Spartakovi skauti práce (hlásili se k idejím komunismu - tzv. "rudý skauting"), BP skauti (ortodoxní anglický skauting BP) a Psohlavci (základ české Ligy lesní moudrosti, první evropské organizace woodcraftu na kontinentu, kterou uznal Seton).

• Roku 1920 bylo v Londýně uspořádáno první skautské Jamboree - společné setkání skautů celého světa. Od tohoto roku se tato setkání opakují vždy po čtyřech letech v různých zemích světa. K tomuto setkání se také datuje vznik mezinárodní organizace skautů - tehdy s názvem Mezinárodní skautské bratrstvo, dnes s názvem World organisation of the Scout Movement WOSM. Tato organizace má sídlo v Ženevě. Roku 1928 byla založena světová asociace skautek WAGGGS (World Association Girl Guides and Girl Scouts), jejíchž zakladatelkami jsou i československé skautky. Sídlo této organizace je v Londýně. V roce 1930 byla světovou náčelnici jmenována Olave Baden-Powell. Po její smrti v r. 1977 bylo stanoveno, že bude za světovou náčelnici považována navždy a nová již volena nebude.

• Roku 1938 zaniká Svaz junáků-skautů RČS. Ve snaze jednotně čelit ohrožení republiky nacistickým Německem došlo ke sloučení všech skautských organizací v RČS do spolku Junák. Do jeho čela byl postaven skaut - legionář pplk. V.Vlček. Po jeho rezignaci je starostou jmenován Bohuslav Řehák a náčelníkem chl. kmene Dr. Rudolf Plajner a náčelníci dívčího kmene Vlasta Koseová. R. 1940 ve výroční den vzniku demokratického Československa - 28. října - podepisuje K.H.Frank dekret o likvidaci organizace Junák nacisty. Hnutí však pracuje dále - v ilegalitě a exilu: 1941 ministr vnitra naší londýnské vlády v exilu Juraj Slávik existenci exilového skautingu stvrzuje i zvláštním dekretem, takže Junák se stává součástí odboje proti fašismu i oficiálně. R.1945 po ukončení 2.světové války Junák obnovuje svou legální činnost a během tří let ovlivňuje obrovskou část českých dětí a mládeže (250000 členů). To však není po chuti KSČ. R. 1948 po únorovém komunistickém převratu jsou legitimní orgány Junáka nahrazeny nelegitimními (Akčními výbory), a tak se skautské hnutí opět dostává do střetu s totalitním režimem. R. 1950 českoslovenští komunisté činnost oficiální organizace Junák zastavují, ale hnutí (pod různými krycími firmami v ilegalitě i exilu) ve své činnosti pokračuje. Ke spontánní obnově českého skautingu dochází roku 1968 během tzv. Pražského jara. Československý Junák opět vede Dr. Rudolf Plajner, nejbližší spolupracovník a nástupce A.B.Svojsíka. V dívčím kmeni jsou ve vedení Vlasta Koseová jako československá a Vlasta Macková jako česká náčelníce. Okupací republiky sovětskými vojsky se však situace po dvaceti letech opakuje. Podaří se však vychovat nové vůdce oddílů.

• Roku. 1970 nelegitimní ústředí Junáka sice souhlasí s převedením Junáka do Pionýrské organizace KSČ (třetí likvidace Junáka), většina skautských oddílů však nikoliv. Nastává nové období odporu proti totalitnímu systému. Až v roce 1989 dochází k opětné obnově legální činnosti Junáka. 2.12. 1989 se schází v Městské knihovně v Praze ustavující schůze přípravného výboru nové skautské organizace se jménem Český Junák - svaz skautů a skautek. Roku 1990 je zastřešující organizace českých a slovenských skautů "Československý skauting" znovu přijata do mezinárodních ústředí. V roce 1994 byl na VII. mimořádném sjezdu název české organizace změněn na "Junák - svaz skautů a skautek České republiky" a roku 1996 byla tato organizace na 34. světové konferenci WOSM přijata za plnoprávného člena světového skautského společenství, jímž je dodnes. Rovněž světová konference WAGGGS v Kanadě přiznává České republice plnoprávné členství.

Co je tedy skauting?

Je hodně způsobů jak odpovědět na otázku skauting, každý ho vidí jinak a každý si v něm hledá to, co mu vyhovuje.
První odpověď by mohla znít, že skauting je celosvětové výchovné hnutí, které založil Angličan Sir Robert Baden-Powell v roce 1907, když si chtěl ověřit aplikovatelnost svých zkušenosti z vojenské služby v jižní Africe s působením života v přírodě na zvyšování fyzické zdatnosti a získávání dobrých charakterových vlastností na výchovu anglických chlapců - hnutí, které se k jeho úžasu setkalo s takovým nadšením chlapců, a za krátko i dívek, že se během několika málo let rozšířilo takřka do celého světa.

Z jiného úhlu pohledu je skauting životní styl, způsob života či způsob cesty životem. Každý je na cestě k jakési dokonalosti. Nikdy bychom se neměli spokojit s tím, čeho jsme dosáhli, ale celoživotním programem je snaha o neustálý růst a rozvoj osobnosti.

Rozhodně se také nebudou mýlit ti, kteří by řekli, že skauting je především život v přírodě a v souladu s přírodou a poznávání přírody. „Skaut“ je ten, kdo se umí dívat a vidět nesmírnou krásu přírody, která byla člověku dána, ale za kterou má rovněž zodpovědnost. Věřící skauti to vyjadřují tak, že skauting znamená hledání Božích stop v přírodě.

Ještě jiní řeknou, že skauting je hra. Z počátku třeba romantická hra na dobrodružství, na zálesáky či na indiány, ale později stále více hra na překonání sebe sama, hra na věrnost správnému směru, hra na výstup na horu. Odměnou za vítězství v takové hře pak není jen nějaký diplom či první příčka na desce slávy, nýbrž snad to nejcennější, z čeho se může člověk radovat: vědomí, že žiji svůj život dobře.

A taky ze strany některých skautských činovníků, a především ze strany rodičů dětí, je skauting víceméně chápán jako zájmová činnost uspokojující ambice či touhu po dobrodružství a vhodným způsobem vyplňující volný čas. Jedná se v první řadě o uvědomělou výchovu a sebevýchovu k plnohodnotnému lidství.

Tyto všechny odpovědí když spojíme, tak dostaneme pravý smysl skautingu.

Základní principy skautingu

Poslání a cíle skautingu!!
Posláním hnutí je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností. Cílem je připravenost jedince plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství.

Jak žit ve skautingu?

Pro správný život skauta je potřeba žit podle určitých pravidel, zákonů a svých vlastních slibů. Tyto pravidla nám zvolili zakladatelé skautingu. Pokud budeme podle těchto pravidel žit a dodržovat je, tak můžeme tvrdit, že jsme skautem.

Skautský slib

Skautský slib je jednou ze základních charakteristik skautingu; jeho složením se člověk skautem stává a v jeho znění jsou vyjádřeny základní ideje (principy) skautingu: povinnost k Bohu, povinnost k sobě samému a bližním.

Slibuji na svoji čest jak dovedu nejlépe:

- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,

- plnit povinnosti vlastní a zachovávat skautské zákony,

- duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.

(K tomu mi pomáhej Bůh!)

Skautský zákon
Druhým typickým prvkem skautské výchovy je skautský zákon. Není chápán jako zcela základní ideový pilíř skautingu - jedná se spíš o výchovný nástroj, který je možné v podrobnostech přizpůsobovat měnícím se okolnostem.

1. Skaut je pravdomluvný.
2. Skaut je věrný a oddaný.
3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.
4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.
5. Skaut je zdvořilý.
6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.
7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců.
8. Skaut je veselé mysli.
9 Skaut je hospodárný.
10. Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích.

Charakteristické prvky skautingu

Skautské symboly a znaky
Symbolika hraje ve skautingu velikou roli. Jejím prostřednictvím skauti vyjadřují základní myšlenky hnutí a vyjadřují svoji příslušnost k němu.

Skautská hymna

Karel Kovařovic, F.S.Procházka

1.Junáci vzhůru volá den,
  luh květem kývá orosen.
  Sluníčko blankytem pílí,
  před námi pouť vede k cíli.
  Junáci vzhůru volá den,
  junáci vzhůru volá den!

2.Junáci vzhůru volá den,
  Buď připraven, buď připraven!
  V obraně dobra a krásy,
  dožiješ vlasti své spásy.
  Junáci vzhůru volá den,
  buď připraven, buď připraven.

Skautský pozdrav

Používaný především jako způsob vzdání úcty např. při vztyčování vlajky, ale i jako formální pozdrav mezi sebou. Při skautském pozdravu skaut zvedne pravou ruku tak, že palec překrývá malíček a zbylé tři prsty jsou nataženy vzhůru, dlaní před sebe. Skautský pozdrav se většinou vykládá následovně: Tři zdvižené prsty symbolizují tři body skautského slibu, případně tři principy skautingu, které tento slib vyjadřuje - povinnost k Bohu, sobě a druhým. Palec překrývající malíček značí zásadu, že silnější chrání slabšího a kruh vzniklý jejich spojením celosvětové skautské bratrství.        

Skautské podání ruky

Skauti na celém světě si podávají levou ruku a při podání ruky navíc odtáhnou malíček od ostatních prstů, takže se malíčky obou rukou do sebe při stisku zaklesnou. Proč ale levá ruka? Má to svůj dávný význam. V dávných dobách měli bojovníci v pravé ruce meč. Napřažená pravice tedy znamenala: „Nemám zbraň, věř mi!“. Avšak v levici drželi štít a vztažení její otevřené dlaně tudíž znamená: „Nijak se nechráním. Věřím ti!“

Skautský kroj

Skautský kroj je jedním z nejviditelnějších symbolů, jimiž skauti vyjadřují svoji příslušnost k hnutí. Kromě role symbolické má kroj často i roli sociální: totiž zakrývat všemožné sociální rozdíly mezi skauty a přispívat tak k pocitu rovnosti všech skautů.

Skautské znaky

Základem znaků je přepásaná heraldická lilie ("fleur de lys") navržená Robertem Badenem Powellem. Symbol s dávnou tradicí a bohatým významem. Lilie je především symbolem čistoty: čistoty v myšlení, slovech a skutcích, což je obsah desátého bodu původního znění skautského zákona. Lilie je však zároveň symbolem správného směru: na kompasových růžicích a starých mapách se pomocí lilie označoval severní směr; lilie se zde vyvinula z ozdobného písmene T (z italského výrazu pro sever "Tramontana" - "Přes hory", tj. přes Alpy). Symbolicky se vykládají i tři liliové listy a to jako symbol tří bodů (původního) slibu. Mají také skautům připomínat, že k cíli vede pouze přímá cesta: pokusy překážky obejít se stáčejí zpět. Z obecné skautské lilie, která se kreslí většinou zlatá na zeleném poli, pak vychází nesčetný počet znaků různých skautských organizací.

Skautské svátky

22. únor - Den sesterství (Thinking Day) slaví především skautky. Na tento den totiž připadají narozeniny zakladatelů skautingu - obou manželů Baden – Powellových.

24. duben - svátek sv. Jiří, je slaven jako svátek patrona skautů. Svatý Jiří, římský důstojník z konce 3. století, který zahynul při pronásledování křesťanů, je pro skauty vzorem a symbolem rytířského života, o nějž mají usilovat. Vítězství sv. Jiří nad drakem, které mu přisuzuje legenda z 5.století, je vlastně metaforou boje se zlem.

4. října - svatý František z Assisi (1182 - 1226), patron vlčat celého světa. Bratr František byl na přelomu 12. a 13. století opravdovou evropskou osobností. V mládí ho přitahoval život válečníka, ale brzy poznal křivdy a bolest, které válka přináší. Rozhodl se pro život lásky a chudoby, služby a pomoci druhým. Vlastníma rukama opravoval zchátralou kapli za rodným městem. Tady se k němu připojili první bratři – řeholníci.

Přírodu viděl jako nádherné Boží dílo.