Tohle oboje zažili mladší. Starší, místo aby se spouštěli ze skal, tak se spouštěli stropem klubovny v Tatobitech. Ale popořadě.

Přijelo se v pátek odpoledne, připravili jsme si místa na spaní a vybalili spacáky a věci. Když jsme to měli všechno připravené a vybalené, přišli skauti z Tatobit, protože mají taky v pátek schůzky. Hráli jsme s nima hry, seznamovali se a plnili různé úkoly. Po sedmé hodině, kdy jim schůzka končí, odešli domů a my šli spát.

Druhej den vlčata, světlušky a Škubánek šli lézt na skály a nás šest já, Myška, Žiravka, Buvol, Míša a Fretka jsme byli společně s lidma z Tatobit odvezeni na závod do Železného Brodu.

Udělali jsme dvě družstva. Já, Míša, Buvol a Fretka. Myška a Žirafka, ke kterým přiřadili dva kluky z Tatobit a asi hlavně díky nim byli poslední.

Když jsme se vydali na trať, tak jsme mysleli, že to je na čas . Kde to šlo, tam jsme si zkracovali cestu, běhali a vždy jsme byli netrpěliví, když jsme někde museli čekat. Nejdřív jsme říkali: ,,Hele, když nám na tolika místech říkaj, že jsme tady zatim nejlepší, tak musíme bejt aspoň pátý." Ke konci jsme si říkali, že třeba budeme i čtvrtí.

Mně se docela povedla lukostřelba. Ani jsem nečekala, že se trefím. No a pak jsem se docela dlouho udržela viset na stromě. Zkazili jsme to sice posledním stanovištěm a šifrou, ale stejně JSME TŘETÍ!! „JUPÍ!!!"

Ještě odpoledne po návratu ze závodu jsme šli do Americké jeskyně v Klokočkách a potom už do klubovny.

Další den my, co jsme byli na závodech, jsme měli jít lést na skály, ale protože bylo ošklivo, nikam se nešlo. Jelikož skauti si vždycky poraděj, tak jsme začali lést vevnitř. Nahoře, kde se spí, byla karabina a strop do klubovny otevírací. Na karabinu jsme tak dali lano a spouštěli jsme se dolů stropem. Každý 2krát.

Odpoledne jsme už jeli domů.